Vyjádření CEO ALEMAR Food Group a.s. ke článkům Seznam.cz a Czechcrunch.cz
V posledních týdnech o naší společnosti napsaly články dva servery, konkrétně Czechcrunch.cz a Seznam.cz. Naše společnost tímto uvádí, že s redakcemi obou portálů naše společnost aktivně komunikovala ve snaze komplexně a celkově vysvětlit celou událost, včetně smyslu zmiňované schůze vlastníků dluhopisů, plánu a realizace kapitalizace dluhu a dalšího fungování společnosti.
Společnost redakcím obou serverů dodala velice podrobné informace o celé situaci i o situaci společnosti, a proto jsme značně zklamáni a překvapeni tím, že ve výstupech těchto médií došlo k uvedení něčeho vlastně dost jiného než co jsme redakcím skutečně sdělili.
Je pravdou, že se naše skupina dostala do likviditních problémů poté, co od začátku roku vyplácela závazky z dluhopisů mj. ze svého provozního cash-flow v očekávání rychlého vstupu velkého investičního fondu se kterým jednala (a od kterého jsme čekali doplnění chybějícího CF), což vedlo v momentě, kdy tento fond na konci dubna změnil názor k situaci, ve které bychom ze zbylého Cashflow nebyli schopni obnovit provoz natolik, abychom dokázali splatit dluhopisy.
V takové situaci bylo velmi složité najít alternativního investora, který by Cash-Flow doplnil. Našli se dokonce takové investiční fondy, které nám nabízely společnost ALEMAR poslat do konkurzu a s jejich prostředky celou výrobu udělat znovu již s více zkušenostmi a možností vyhnout se některým chybám, které projekt prodražily.Tento nápad, který by znamenal, že by investoři skončili s prázdnou, jsme samozřejmě rezolutně odmítnuli. Ačkoliv jsme i o této skutečnosti informovali jak redaktorku portálu Seznam, tak Czechcrunch, v jejich mediálních výstupech to bylo naneštěstí ignorováno.
Měli jsme přitom předsjednaného investora (který už částečně k dnešnímu dni společnost zafinancoval), jehož podmínkou vstupu však bylo, že nesmí být ohrožena dluhopisy. Nejen z tohoto důvodu jsme se rozhodli iniciovat hlasování o kapitalizaci dluhopisů, aby nepředstavovaly pro společnost existenční riziko.
Považuji za podstatné uvést, že vzhledem ke skutečnosti, že je z našich dlouhodobých zkušeností komunikace s upisovateli dluhopisů cca 75 % z nich pasivních a mateřská společnost jen financuje dceřinné firmy, které reálně podnikají a úroky účtované dcerám se (k našemu nepříjejmnému zjištění předcházejícímu schůzi) nepočítají do obratu, s největší pravděpodobností bychom nesplnili zákonné požadavky na případné řešení insolvence reorganizací. Podmínka 50 mil. Kč obratu za předchozí účetní období by nebyla splněna a alternativa tzv. „předbalené reorganizace“, kdy 75 % věřitelů souhlasí s reorganizačním plánem byla technicky neproveditelná, když se nám i v případě urgentní komunikace nějakého stavu ozvalo nebo na online jednání připojilo max. 25 % osob.
Odhlasování navrhovaných změn se tak stalo prakticky jedinou možností, jak zachránit peníze investorů a to se díky Bohu odhlasovat podařilo. Adresně byli osloveni všichni majitelé dluhopisů a jak jsme i čekali, účast byla i přes aktivní oslovování a telefonická jednání někde na úrovni 25 %.
V čem nemmůžeme souhlasit s článkem Seznam.cz?
V první řadě nesouhlasíme už s tím, jak paní redaktorka článek pojmenovala. Formulace „Výrobce konzerv pro psy hledá únik před insolvencí. Věřitelům nabízí akcie.“ je zavádějící a vyvolává dramatičtější a krizovější dojem než jak tomu ve skutečnosti je.
Byli bychom částěčně faktograficky smířeni s takovou formulací, kdyby článek vyšel před odhlasovanou změnou. Ano, tehdy jsme opravdu hledali cestu, jak se nedostat do úpadku cca na konci léta, a proto jsme zavčas situaci řešili právě tím, že jsme prostřednictvím schůze vlastníků dluhopisů nabídli alternativní řešení, kdy jsou však akcie jen část celého řešení.
Tak, jak to však paní redaktorka postavila již po odhlasované kapitalizaci, neodpovídá reálnému stavu a vzbuzuje to dojem, že je společnost na hraně započetí insolvenčního řízení a zoufale se snaží získat souhlas věřitelů s úpisem akcií (za něco?). Toto však není pravda a článek vznikl již v době, kdy kapitalizace dluhu již proběhla a riziko úpadku v důeldku dluhopisů bylo do značné míry zažehnáno!
Za ještě více nepochopitelné potom považujeme, že i přes to, že byla autorka článku upozorněna výslovně na skutečnost, že ačkoliv portál Dluhopisář psal, že ignorujeme možnost reorganizace v rámci insolvenčního řízení, právě z důvodů, že na mateřské firmě není obrat 50 mil. Kč, a že kvůli pasivitě věřitelů není reálně možné zahájit tzv. „předbalenou reorganizaci“ ke které je potřeba 75% shody věřitelů, nebránilo jí to v článku uveřejnit tuto citaci:
„V podstatě jde o spor, zda konverze dluhopisů na nehlasovací akcie a vratné příplatky představuje rozumnou a pro investory výhodnější mimosoudní sanaci, anebo zda jimi byli poškozeni ve srovnání s řešením prostřednictvím formální reorganizace v insolvenčním řízení,“
Autorka navíc píše, že proti tomu argumentujeme „zachováním provozu, odstraněním bezprostředního tlaku na likviditu a možností uspokojit investory postupně z budoucích příjmů“, s čímž se sice ztotožňujeme, ale autorka naprosto ignoruje výše uvedené vysvětlení, proč by reorganizace nebyla možná, a to i přes to, že jsem ji právě kvůli tomuto adresně telefonoval. Jak jsme psali výše, kapitalizace se tak stala v podstatě jedinou možností. Redaktorku Seznam, která před zvěřejněním článku aktivně komunikovala jsme se potom snažili kontaktovat kvůli opravě této nepravdy, ovšem již neúspěšně.
Dále se musíme ohradit proti tvrzení na adresu naší společnosti, že se „insolvenci zřejmě nevyhne.“ I přes to, že je tato věta zabalena do alibisticky znějícího souvětí, ve kterém jí předchází věta obsahuje slovo „pokud“ vztahující se k objemu žádostí o předčasné splacení, považuji ji za přinejmenším nešťastnou vzhledem k tomu, že je uvedena v přímé návaznosti na informaci, že jsme oslovili všechny, ale jen 25 % se dostavilo a hlasovalo. Jak máme potvrzeno od čtenářů z řad našich dodavatelů a obchodních partnerů, vyvolává to dojem, že si okolo 75 % podá žádost o předčasné splacení, a že jsme tím pádem prakticky v insolvenci. Toto však v žádném případě není pravda!
Žádost o předčasné splacení si podalo ani ne 15 % objemu celku a správně podaných žádostí byl navíc jen zlomek. S investory však jednáme a hledáme cestu a s většinou z nich máme již předsjednané nebo i podepsané dohody o narovnání. O tom svědčí např. i článek AK Fabian and Partners, kteří přitom před schůzí nejagresivněji v mediální komunikaci vystoupili proti naší společnosti. Poté co však společnost na vlastní oči navštívili a proběhla jednání s managemantem ALEMAR a předmětnou AK, došlo k dohodě a i věřejné výstupy této AK vůči ALEMAR vypadají nyní takto:
V čem nesouhlasíme s článkem Czechcrunch.cz?
Portál Czechcrunch nás oslovil s žádostí o zodpovězení někoilika otázek podstatně dříve než portál Seznam.cz.
Na jejich žádost obdrželi obsáhlé odpovědi v celkovém rozsahu cca 5 stran A4. Ačkoliv je tento rozsah velmi dlouhý, vzhledem ke komplexicitě záležitosti jsme považovali za nezbytné být maximálně otevřeni a vysvětlit celou situaci od A do Z.
Při čtení výstupu článku Czechcrunch jsme se však nemohli ubránit dojmu, že redakce naše odpovědi prakticky ani nečetla a nebo jen v rychlosti „prolétla“. Výsledný výstup byl totiž za nás obsahově prakticky kopií článku na portále Dluhopisář, který když byl o něco doplněn, tak o citace zakladatele ALEMAR, které byly vytrženy z kontextu a použity trochu jinak než jak byly v původních informacích poskytnutých redakci, za to vždy ale tak, aby situace vypadala negativně.
Příklad takového (dle našeho názoru) zneužití citace jejím vytržením z kontextu a umístění někde jinde je třeba situace, kde v článku autor píše o tom, že před započetím projektu byla možnost financování pomocí investičního fondu, ale že ta by hrozila ztrátou podílu Martina Ioana Košťála ve společnsoti. A v souvislosti s tímto tvrzením je vytržena z kontextu věta, kterou zakladatel ALEMAR tvrdí, že by bylo lepší počátek investovat kapitálovou formou, takže to vytváří dojem toho, že považuji celé naše financování od počátku za chybné. To je však vytržené z kontextu, jelikož v mém vyjádření pro redakci po vzpomínkách na možnost začít s inv. fondem následuje vysvětlení, že retailové raisování kapitálu na podobné projekty považuji za smysluplné, protože se tak dá získat víc potřebných prostředků a zároveň každý investuje jen tolik kolik může a riziko se rozkládá na mnoho subjektů, z nichž však žádný neriskuje ekonomickou katastrofu pokud by projekt nevyšel. Ovšem by to bylo lepší dělat od počátku touto formou kapitálově než dluhově. To celý dojem jakéhosi „uznání“, že celé financování bylo od počátku špatně dost značně mění. Model financování nebyl špatně, nečekali jsme, že nás začnou aktivně PR-ově poškozovat na Dluhopisáři, ale bylo by lepší, kdyby se od počátku prodávaly akcie a ne dluhopisy.
Za nesprávné pak považujeme uplné vypustění závěrečného dotazu (resp. odpovědi na něj) Czechcrunche, jehož odpověď vysvětluje samotný záměr transakce k zamýšlenému prospěchu investorů.
Ten zněl takto: „Proč by investoři měli věřit, že nová struktura povede k lepšímu výsledku než původní dluhopisové podmínky, které společnost nedokázala udržet?“
Odpověď, kterou považujeme za stěžejní pro pochopení celé situace a záměru, zní následovně.
„Věřím, že povedou k lepšímu výsledku než ke kterému by vedlo jejich nepřijetí. Věřím, že povedou k výsledku navrácení celé sumy vč. úroku k 1.6. 2026 a následně investorům ještě zůstane jedna malá investiční akcie typu B s právem na dividendy. Jestli povede k „lepší situaci“ než navrhovaly původní dluhopisové podmínky, to je těžko říct. Otázka je také, co definujete jako „lepší“.
Je lepší dostat 13,5 % p.a. a peníze mít za 4 roky doma nebo je lepší dostávat 3 roky 13,5 % p.a. pak třeba tři roky postupně dostávat zpět jistinu a úrok za ten 4. rok a pak dostávat několik let dividendu okolo 5 %, ale z investice, kterou už ale máte stejně dávno zpět doma a když se podaří další projekty, jako např. kávový olej, pronájem jeho patentu atd., tak z toho už mít „napořád“ třeba 12 % z něčeho, co jste kdysi investovali, ale už to máte navrácené?
To je o tom, kdo co považuje za lepší. Ten druhý scénář vidím realisticky a věřím v něj, ale je natažený do víc let.“
Naneštěstí toto bylo serverem zcela odignorováno a to považujeme za zásadní, jelikož v důsledku to popisuje, k čemu má celá kapitalizace vést a jak na tom mají investoři vydělat. Nemůžeme se však ubránit dojmu, že je takové logické a smysluplné vysvětlení pro prezntaci nežádoucí a lživá formulace „vyměnili pohledávku za bezcenné akcie“ je pro média přitažlivější.
Závěr?
Společnost úspěšně schůzí dluhopisy zkapitalizovala a nyní vyrábí a obnovuje výkonnost, aby mohla postupně zkapitalizované investice vracet.
Žádosti o předčasné splacení nějaké podány byly, ale úspěšně postupujeme v jednáních o dohodách, což dokazuje např. i článek AK Fabian and Partners a úspěšně se vracíme k plnění našich plánů. Nejsme v úpadku ani v insolvenci a máme dost objednávek i kapacit pro reálné udržení provozu a o dalších spolupracích jednáme.
Podobné články nás však poškozují v dodavatelsko-odběratelských vztazích, kdy jsme např. v den zveřejnění čelili hysterické reakci několika dodavatelů a tyto články mají dozvuk i dnes např. v podobě snahy dodavatelů přeřadit nás na platbu předem atd. To se povětšinou daří jednáními řešit, ale stojí to čas i energii.
Na závěr ještě uvádím, že celá tato situace je ukázkou pro všechny investory do skupiny ALEMAR Food Group, která demonstruje, že jde o skutečně životní projekt, a že je za ním velká míra odhodlání a urputnosti problémy řešit a nikdy se nevzdat. Za vaše investice bojujeme namísto toho, abychom je v případě problému škrtli tak, jako to udělali mnozí, kteří poslali firmu do konkurzu. A takové úsilí zpravidla přináší ovoce a zhodnocení.
V Žabčicích, dne 10.8. 2026
Ing. Martin Ioan Košťál, člen správní rady ALEMAR Food Group a.s.